Etiologie

Určování etiologie komorbidity vyvolává diskusi typu: co bylo dřív – slepice nebo vejce? Stávající výzkum příčinných vztahů mezi duševními poruchami a poruchami způsobenými užíváním návykových látek je neprůkazný. Symptomy duševní poruchy a problémy drogové závislosti vstupují do interakce a vzájemně se ovlivňují.

Výsledky výzkumu naznačují, že duševní poruchy a poruchy osobnosti se obvykle objevují dříve než poruchy způsobené užíváním návykových látek, takže zvyšují náchylnost k takovýmto problémům (např. Kessler a kol., 2001; Bakken a kol., 2003); užívání drog však může také zhoršit duševní poruchy (např. pokud jde o depresi: McIntosh a Ritson, 2001), nebo se tyto problémy vyskytují souběžně.

Na užívání drog lze také nahlížet jakožto na součást či symptom duševní poruchy nebo poruchy osobnosti a pokus pacienta sám si naordinovat léčbu (např. Williams a kol., 1990; Murray a kol., 2003). Úlevný účinek těchto látek při úzkostných stavech podněcuje vznik závislosti. Když pacient přestane drogu užívat, například začne abstinovat nebo se podrobí substituční léčbě, mohou se příznaky opět objevit. Akutní psychózy navozené drogami se vyskytují zvláště u osob užívajících kokain, amfetaminy a halucinogeny a obvykle poměrně rychle ustupují. Může být však velmi těžké rozlišit symptomy vyvolané drogovou intoxikací od psychotických epizod, které s užíváním drog nesouvisí.

Krausz (1996) navrhuje čtyři kategorie duální diagnózy:

primární diagnóza duševního onemocnění, s následnou (duální) diagnózou zneužívání návykových látek, které působí nepříznivě na duševní zdraví;
primární diagnóza závislosti na návykové látce s psychickými obtížemi vedoucími k duševnímu onemocnění;
souběžná diagnóza zneužívání návykových látek a duševní poruchy;
duální diagnóza zneužívání návykových látek a poruchy nálad, v obou případech plynoucí z traumatického zážitku, například z posttraumatického stresu.

Podobně i švédská národní zpráva rozlišuje mezi psychiatrickými pacienty, u nichž byla diagnostikována komorbidita, a drogově závislými pacienty, kteří trpí poruchami osobnosti dále posilovanými užíváním drog, u nichž často nebyla provedena správná diagnóza.

Morel (1999) odlišuje nespecifické duševní poruchy, které se vyskytující se mezi narkomany, od problémů konkrétně souvisejících s užíváním drog. Uživatelé drog často vykazují následující poruchy:

úzkostně- depresivní poruchy;
poruchy spánku způsobené depresí, úzkostnými poruchami nebo psychózou;
agresivní a násilné chování, které je známkou antisociální, psychopatické, schizofrenické nebo paranoidní poruchy osobnosti.

Problémy přímo související s užíváním drog zahrnují:

psychózy navozené halucinogenními drogami nebo amfetaminy;
syndromy zmatenosti.

Současné neuropsychologické a neurobiologické studie a vytvoření technologií, umožňujících vizualizaci mozkových procesů, vedlo k formulaci hypotéz o interakci mezi mentálním a fyzickým traumatem, o vývoji mozku, účincích návykových látek, stresu a duševním vývoji. Při vzniku závislosti hraje podstatnou úlohu systém odměny a závislost je spojena se strukturálními změnami v mozku a jeho adaptací na mikroúrovni i makroúrovni (Nestler, 2001).

Podle dalších teorií se určité drogy pojí s určitými duševními poruchami. Má se například za to, že heroin může snižovat stres, přinášet úlevu od bolesti a umlčovat imperativní hlasy, které slyší pacienti trpící schizofrenií a stavy hraničícími se schizofrenií; pacienti trpící závažnými duševními chorobami však heroin neužívají. Kokain podle některých teorií může zmírňovat depresivní stavy, přispívá k uvolnění zábran v chování a podporuje velikášské chování u narcistních osobností. Konopné drogy mohou uvolňovat napětí a extáze může snižovat sociální úzkost (Verheul, 2001; Berthel, 2003).

Irská národní zpráva za rok 2002 se zaměřila zvláště na výskyt deprese mezi uživateli drog. Na základě výsledků několika studií došla k závěru, že existuje těsná spojitost mezi zneužíváním drog, zvláště opiátů a benzodiazepinů, a vysokým vysokou mírou deprese. Na základě německého výzkumu vztahů mezi látkovými poruchami, depresemi a sebevražedností se došlo závěru, že u osob trpících depresivní poruchou je riziko sebevraždy výrazně vyšší (Bronisch and Wittchen, 1998). Je možné, že někteří lidé trpící depresí si sami ordinují opiáty a benzodiazepiny: účastníci léčebných programů vykazují nižší hodnoty úrovně deprese než klienti nízkoprahových zařízení (Rooney a kol., 1999) nebo pacienti na počátku léčby (Rooney a Ritson, 2001).

Průzkum provedený v Norsku (n = 2 359) dospěl ke zjištění, že vysoké procento uživatelů drog zažilo v dětství a dospívání vážné rodinné problémy. Sedmdesát procent těchto osob mělo ve školním věku problémy s učením a chováním, 38 % se stalo obětí šikany a 21 % z nich bylo v průběhu dětství či dospívání psychiatricky léčeno (Lauritzen a kol., 1997). Mnohé z žen, které užívají drogy a zároveň trpí duševními poruchami, se v dětství nebo mladistvém věku staly obětí traumatického pohlavního zneužívání (Beutel, 1999).