Osoby a instituce, které se podílejí na hodnocení

Dalším klíčovým bodem obsaženým v „národních protidrogových strategiích“ je otázka, zda ti, kdo odpovídají za hodnocení, mají být pracovníky organizace nebo se má jednat o osoby externí. Lze nalézt příklady obou těchto přístupů, přičemž každý z nich má své výhody i nevýhody.

Interní hodnotitelé mohou nabídnout širší znalosti struktur a komunikačních mechanismů, jsou obeznámeni s organizací a s předmětem hodnocení a mají pohotový přístup ke zdrojům dat. Mohou však mít sklon k tomu, aby ospravedlňovali neúspěchy, a jsou méně ochotni dospívat ke zjištěním nebo navrhovat změny, které by mohly být považovány za hrozbu pro danou organizaci. Naproti tomu externí hodnotitelé mohou poskytnout objektivnější a spolehlivější pohled, protože nemají na danou organizaci žádnou vazbu. Na druhé straně však pro ně může být obtížnější dostat se ke zdrojům informací a hrozí u nich riziko, že se budou snažit uspokojit klienta poskytnutím těch nejlepších výsledků, které lze očekávat. Navíc jsou externí hodnotitelé obvykle nákladní. Je zde tedy volba mezi lepším pochopením situace a schopností získat objektivní informace na jedné straně a větší objektivitou a odborností hodnocení na druhé straně.

Většina členských států dává zřejmě přednost smíšenému přístupu. V Irsku provedou průběžné hodnocení národní protidrogové strategie v roce 2005 externí konzultanti za metodického vedení meziresortní řídící skupiny. V Portugalsku provedou hodnocení Akčního plánu pro období 2000–2004 interní pracovníci i externí konzultanti a ve Francii provádějí hodnocení různých aspektů tříletého akčního plánu externí hodnotitelé a personál OFDT. Zatímco ve Španělsku provádějí zaměstnanci Národního protidrogového plánu (PNSD) v současné době (2004) průběžné hodnocení, řecký plán požaduje externí hodnocení. Ve Švédsku bude Národní institut veřejného zdraví hodnotit veřejnou zdravotní politiku pomocí měření několika variant životního stylu. Jedním z cílů politiky (cíl č. 11) je snížit spotřebu tabáku a alkoholu, vybudovat společnost zbavenou nelegálních drog a dopingu a snížit škodlivé účinky závislosti na hazardních hrách (gamblerství).

Ve všech zemích, v nichž je prováděno hodnocení, je orgánem odpovědným za organizování a provádění procesu hodnocení národní koordinační orgán dané země, tj. Meziresortní mise (MILDT) ve Francii, španělská PNSD, portugalský Institut pro drogy a drogovou závislost (IDT), irské Ředitelství boje proti drogám (Drugs Directorate), švédský Úřad protidrogového koordinátora a, jak bylo oznámeno v belgické „strategii“, Všeobecná buňka boje proti drogám v Belgii (jakmile zahájí činnost). Za poskytování informací a dat nutných pro hodnocení odpovídají centra pro monitorování drog, která jsou součástí těchto orgánů a jsou obvykle totožná s národními kontaktními místy sítě Reitox. Tato centra často rovněž odpovídají za technickou stránku hodnocení.